Ostatní

Borneo - Sarawak - Hotel a okolí oblast Damai.

Damai je oblast severně od Kuchingu, kde jsme měli hotel a také vyráželi na procházky po okolí. První fotka je příjezd k hotelu. Selamat datang znamená vítáme Vás. Pak hlavní vchod do hotelu "Beach resort". Majitel má taky Miníka juchůůů :) Hotel je velký areál v takovém zálivu. Má hlavní část s recepcí, jídelnou, barem a krámky dole u pláže, kde jsou také budovy s pokoji a kousek vedle i trakt, kde je několik bungalovů. Hlavní bazén, právě dokončovaný taneční sál a pak sportovní část. Na kopci nad tím je část s dalšími budovami a druhým bazénem (Schody nahoru v tom parnu to byla výzva :) ). To je vše na fotkách. My měli superior pokoj hned u bazénu dole u pláže. Číslo 132. Pláž byla písčitá, místy kameny a hoodně mělká. Při odlivu se dalo jít někoolik set metrů. V dálce bylo něco, co myslím, že je potopená loď, kterou zde nechali asi jako umělý korálový útes. Abychom nezapoměli, že jsme na kraji džungle, tak se hned první den (naštěstí) večer spustil parádní tropickej liják. Asi 10 hodin padala voda z nebe. hůůstýý. :)

Asi 200 m po pláži bylo jakési centrum oblasti Damai mapka ZDE, což bylo takové místní nákupní centrum. Restaurace, pár obchůdků, atrium, kde začínající umělci předvádí co umí, nebo neumí (místní se vyžívaj ve falešnym zpěvu na playback, nebo rovnou karaoke) Peklo. A hlavně je tady jídelna, kde jsme večeřeli. Oproti hotelu asi za 1/3 ceny. Běžné jídlo asi 5-7 ringitů (místní měna) což dělá asi 40-50 Kč. Výběr pestrej od rýže s čímkoli, přes indické placky s čímkoli po zmrzlinové poháry noo s čímkoli. :) Já měl jeden výbornej s vanilkovou a jahodovou zmrzlinou, ledovou tříští, broskvema, ananasem, lichi a taky kukuřicí a fazolkama :) Co je ale hlavní, že hned vedle je něco jako skanzen Bornejského života. Je to ale živej skanzen. "Sarawak cultural village" je (na fotce je plánek) kolem uměle vykopaného jezírka postavené typické domy, kde ale lidé skutečně žijí s tím, že pouštějí turisty k sobě. A dají vám RAZÍTKO do pasu. Postupně jsou to domy čínských přistěhovalců, Malajců a pak místních kmenů lovců lebek. Je asi 5 nejpočetnějších v oblasti Malajského Bornea. IBAN (Dajakové), Orang-ulu, Penan, Bidayuh a Malanah. a konci prohlídky je v divadelnim sále představení tradičních tanců těch kmenů. VIDEO s ukázkou "orlího" tance zde.

No a poslední část fotek je procházka džunglí. Asi 500 m od hotelu začíná něco co by se dalo přirovnat k naučné stezce u nás. Je to několik upravených cest džunglí, které vedou až na mount Santubong, což je nejvyšší hora oblasti. Má asi 810 metrů a cesta nahoru je na celý den. Tady sem si zažil, jaký peklo je putovat džunglí. Šli jsme jen krátkou asi kilometrovou zkratkou k vodopádu, což zabralo asi 30 minut. I tak to bylo neuvěřitelně náročné. Člověk je okamžitě propocenej, šlapat přes kameny a kořeny je dřina. Tady jsme viděli volně žijící opice. Jednu jsem asi na 150m vyfotil. Jinak džungle neustále hučí, bručí a pulzuje životem.